- chráněno od 1. 1. 1987
- rozloha 6,2 ha
- 229–300 m n. m.
Co v rezervaci chráníme?
Stepní lada s roztroušenými křovinami, ostrov přírody v moři okolních vinohradů. Poskytuje útočiště např. ptákům vázaným na křoviny (ťuhýk obecný, pěnice vlašská) nebo pro ty, které hnízdí na zemi (strnad luční, bramborníček černohlavý). Název Růžový kopec odkazuje na hojnou přítomnost keřů šípkové růže. Kromě ní se tu ale vyskytuje mnohem vzácnější příbuzná – růže bedrníkolistá. Ta se od běžného „šípku“ liší mimo jiné i tím, že její plody mají černou barvu. Z chráněných druhů rostlin, které se zde vyskytují, lze jmenovat např. kosatec nízký, violku obojetnou nebo kavyl sličný.
Ani samotný Růžový kopec neunikl snahám o zvýšení zemědělské produkce. V dobách intenzifikace socialistického zemědělství se zkrátka počítal každý metr čtvereční půdy. Kopec byl zterasován a na srovnaných plochách se mělo začít hospodařit. Od těchto pokusů bylo, pro jejich zjevnou nesmyslnost, časem upuštěno.
Všechno zlé je nakonec k alespoň k něčemu dobré. Na prudkých svazích, oddělujících jednotlivé terasy, našly vhodné útočiště mnohé samotářské včely, vyhledávající přesně takové prostředí – osluněné, vegetací nezarostlé svahy s písčitou půdou. A společně se včelami se tu hojně vyskytují také podivní brouci – majky. Brouci působí nemotorně, především díky obřímu zadečku, který za sebou táhnou.
Majky se bez samotářských včel neobejdou. Poté, co se majka úspěšně spáří, naklade do země tisíce vajíček. Z vajíček se líhnou malé, štíhlé a velmi pohyblivé larvičky, zvané triungulini. Tyto larvičky rychle vyhledají nejbližší kvetoucí rostlinu a usadí se v hojném počtu přímo do květů. Sem ovšem nemíří za potravou. Vyčkávají zde totiž na odvoz. Larvy majek jsou parazity v hnízdech samotářských včel. A do jejich hnízd se dostávají tak, že po příletu opylovače na květ hromadně nastoupí a včela si parazity sama donese až domů. Je to ale loterie. Larvy nastupují na jakýkoliv hmyz, který na květ usedne a zdaleka ne všechna taxi končí tam, kde larvička potřebuje. Na květy usedají i motýli, mouchy a jiný hmyz. Do místa určení se tak dostává jen malá část larev, zbytek hyne (proto také ta zdánlivě zbytečná nadprodukce vajíček). Ty šťastnější v hnízdě samotářské včely prodělávají kompletní přestavbu těla. Poté, co štíhlá larva zlikviduje včelí plod a obsadí medovou komůrku s nashromážděnou potravou, změní se v soudečkovitou nepohyblivou larvu a dál už jen hoduje na potravě, kterou pro své potomstvo nashromáždila včela. Když spotřebuje všechny zásoby, mění se larva v další netypické stádium, nepravou kuklu (pakuklu), a tak přezimuje. Na jaře se larva opět mění z pakukly v beznohou larvu, která se po krátkém čase může proměnit v pravou kuklu. Následuje už jen poslední, nejbouřlivější, fáze vývoje – tělo larvy se v kukle rozpouští v kašovitou hmotu, která se nově přeskládá do podoby dospělého brouka a majka se vyhrabe z podzemního hnízda včely na povrch. A celý cyklus se tak může opakovat.
Kromě složitého vývoje jsou majky zajímavé ještě svou jedovatostí. V jejich „krvi“ (ve skutečnosti hemolymfě) koluje prudký jed – alkaloid kantharidin. Už tři setiny gramu této látky jsou pro člověka smrtelnou dávkou. V nebezpečí majka vypouští z kloubních jamek svých končetin nažloutlou tekutinu – to je právě ona jedovatá hemolymfa. Kantharidin byl součástí mnoha středověkých jedů a dodnes je ve velmi nízkých koncentracích využíván jako afrodisiakum – tzv. španělské mušky.
Jak o rezervaci pečujeme?
O přírodní památku pečeujeme zejména sečením a vyřezáváním dřevin, především invazních (akáty, pajasany).
Další informace
plán péče
DRÚSOP
