Lesy zabírají asi jen třetinu rozlohy CHKO Pálava. Souvislé lesní komplexy se rozkládají na masívu kopce Děvín a zejména v Milovické pahorkatině. Díky podnebí a nadmořské výšce se na Pálavě rozšířily listnaté dřeviny, převážně duby (55 %) a dále pak jasan ztepilý (15 %), lípy (6 %), habr obecný (5,8 %). Paradoxně další nejrozšířenější dřevinou je jírovec maďal (4,3 %), který byl záměrně rozšiřován jako plodonosná dřevina pro oborně chovanou zvěř. Více je také rozšířený nepůvodní trnovník akát (2,9 %). 

Nejcennější lesy, které svými druhy odpovídají přirozené skladbě lesů, jsou zařazeny do I. zóny ochrany. V některých rezervacích najdeme i lesy s nepůvodními druhy, ty jsou postupně odstraňovány. Do II. zóny spadají zejména lesy v Klentické oboře a oboře Bulhary, kde jsou výrazně negativně ovlivněny vysokou koncentrací zvěře – okusem, eutrofizací apod. Ve III. a IV. zóně je lesů málo, většinou jde o remízky a větrolamy.

V CHKO Pálava se nevyskytují porosty ponechané dlouhodobému samovolnému vývoji, protože plochy vhodných lesních porostů nedosahují odpovídajících podmínek (porosty v oborách, nejistý původ, tvar lesa nízkého, snížená vitalita a reprodukční schopnost dubů, expanzivní šíření javoru babyky, trnovníku akátu a jasanu ztepilého). Některé porosty (např. v NPR Děvín nebo v NPR Křivé jezero) jsou v současné době v bezzásahovém režimu.

Většina lesů území CHKO je ve vlastnictví státu (99,2 %). Zbylých 20,48 ha (0,8 %) připadá na drobné lesy soukromých vlastníků a obcí. Na státních pozemcích hospodaří Lesy České republiky s.p., Lesní závod Židlochovice.

Od zakrslých dubů po stinné lesy 

Ve znamení slunce a dubů

Na vápencových bradlech roste pod žhnoucím sluncem na skalách a mělké půdě solitérně nebo v malých skupinkách dub pýřitý (neboli šípák). Podmínky to jsou pro stromy tak extrémní, že i šípáky tady vytváří pouze zakrslé a pokřivené formy o výšce několika málo metrů, kterým se přiléhavě říká trpasličí doubravy. Když přijdete blíž a podíváte se na pod koruny zakrslých dubů, najdete druhy, které jsou typické pro stepi. Pod řídkými korunami stromů tu mají dostatek světla. Jistě poznáte hlaváček jarní, hvězdnici chlumní, oman mečolistý nebo ožanku kalamandru. Na jaře tady září květy teplomilných keřů, jako je dřín jarní, kalina tušalaj a mahalebka. Všimnout si můžete i rostlin charakteristických pro okraje lesů – řimbaby chocholičnaté, smldníku jeleního nebo omamně vonící třemdavy bílé. 

Ve středních a dolních částech svahů je půda hlubší a ne tak kamenitá, kromě dubů zimních se zde daří i habru obecnému. Nejhezčí jsou zdejší lesy brzy na jaře, kdy jsou stromy ještě bez listí a k zemi proniká dostatek světla. Vaše smysly omámí pestrobarevný koberec bílých a růžových dymnivek, mezi nimiž žlutě září sasanka pryskyřníkovitá.

Milovický les

Široké ploché hřebeny a mírné svahy Milovické vrchoviny ještě nedávno pokrývaly také světlé lesy. Díky pískovci a spraši, na nichž rostou, ale vypadají jinak než na Pálavě: ocitnete se zde v teplomilných doubravách ve společnosti dubů zimních, pýřitých a místy i letních.

Nebýt příliš intenzivního chovu zvěře ve zdejších oborách a zhoustlého stromové patra, uchvátilo by vás bohatství bylin i keřů včetně druhů, kterým se daří na těžších a vlhčích půdách, patří mezi ně třeba bukvice lékařská nebo ostřice horská. 

Do lesa nejen na dřevo

Les, jak jej dnes vidíte, je kombinací dlouhodobé lidské činnosti i přírodního vývoje. Dříve lidé chodili do lesa pro dřevo na topení, vaření i pro stavební účely, pásla se zde hospodářská zvířata, hrabalo stelivo do stájí či osekávaly tenké větve jako příkrm dobytka na zimu.

Tradičním způsobem obhospodařování pálavských lesů bylo po staletí pařezení. Lidé mýtili lesy často a pravidelně na pařezy, což vyhovovalo habrům a lípám. Tím, že les tvořila pestrá a rychle se měnící mozaika různých ploch, mohly v něm vedle sebe růst a žít světlo- i stínomilné druhy rostlin a živočichů. Celkově byly lesy mnohem světlejší než dnes.

Doba temna

Dnes se lesem procházíte ve stínu – tradiční hospodaření lidé po 2. světové válce opustili a pařeziny (v lesnické terminologii nazývané les nízký nebo střední – to když v něm mezi pařezinou stálo i několik vysokých stromů, tzv. výstavků) přeměnili na les vysoký (se stromy rostoucími ze semenáčků). Zbytků přerostlých pařezin si můžete všimnout třeba podél cest na Děvičky: mnohé stromy tvoří tzv. polykormony – několik kmenů vyrůstajících z jednoho společného základu, původního pařezu. Změna hospodaření vedla k tomu, že lesy zhoustly a staly se celkově fádnějšími. Světlomilné druhy ještě po různě dlouhou dobu přežívaly, nicméně jejich osud se zdál být zpečetěn. 

Na výzkumných plochách v děvínských lesích vědci napočítali o třetinu méně rostlinných druhů, nenašli hlavně druhy světlomilné, například rozrazil vídeňský a klinopád obecný. V Milovickém lese zase spatříte méně motýlů: hnědásek osikový zmizel v roce 1990, okáč jílkový přežíval až do roku 2001. Namále má i zdejší populace jasoně dymnivkového.

Některé méně náročné druhy však naštěstí přežily na zbytcích vhodných biotopů. Například tesařík obrovský spolu s roháčem obecným se stáhli na duby v okrajích lesů či lesních cest, kam se pořád dostává dostatek světla. Spásou jsou pro ně solitérní duby a jejich skupinky na stepi. Najdete zde i takové rarity, jako je tesařík Schafferův, jehož larvy se vyvíjejí v odumřelých kořenech dubů hluboko pod zemí.

Domov v dutinách

Časté osekávání výmladků v pařezinách podporovalo vznik dutin, které jsou dodnes domovem celé plejády druhů hmyzu. Trouchnivým dřevem v dutinách se živí například larvy našeho největšího zlatohlávka – z. skvostného nebo v celé Evropě vzácného páchníka hnědého. Dutiny poskytují útočiště také mnoha vyhynutím ohrožených kovaříků, z nichž největším je kovařík rezavý, jehož larvy jsou predátory larev a kukel zlatohlávkovitých brouků.

V dutinách ale nežije jen hmyz. Lesy se rozléhá klepání datla černého, žluny šedé i zelené či strakapoudů (nejčastěji s. velkého, ale i vzácnějšího s. prostředního), kteří si tesají dutiny sami. Naopak netopýr stromový, lejsek bělokrký nebo sýkorky osidlují už existující dutiny.

Světlá budoucnost?

Aby světlomilné druhy měly šanci přežít, musí mít životní prostor. Prosvětlování lesů, ideálně s obnovením pařezení a lesní pastvy, je jedním z cílů naší péče o pálavské lesy. Příkladem mohou být plochy na Děvíně, Šibeničníku nebo v Milovickém lese. Jsou to však (zatím) jen malé střípky. Například v roce 2021 se nám podařilo ve spolupráci s LZ Židlochovice provést první těžební zásahy, které povedou k obnově pařezin. Aby se v lesním komplexu na Děvíně podařilo zachovat světlo, budou následovat další zásahy, které navazují na tyto plochy. Následující zásahy jsou plánovány na rok 2026. Na plochy, které vznikly v roce 2021 se pak vrátíme za 20 let. Cyklicky se tak budou vytvářet světlé plochy, kde pařezy znovu obrážejí a není nutné tyto plochy uměle zalesňovat. 

Tam, kde jsme lesy prosvětlili, se některé druhy objevily rychle – u rostlin zejména ty, které vydrží čekat v semenné bance v půdě po dlouhá desetiletí, například medovník meduňkolistý. Ze živočichů pak ti, kteří jsou dobrými kolonizátory nových území – příkladem jsou pavouci poletující na vláknech pavučin třeba během babího léta. U jiných bude návrat trvat déle.

Ve stínu lesa

Ne všechny pálavské lesy však byly prosluněné. Na zastíněných skalách na severní straně pod bradlem Děvína rostou v malých rozvolněných skupinách lípy, pod nimi traviny pěchava vápnomilná a ostřice nízká spolu s mnoha skalními a horskými druhy, jako je třeba starček celokrajný, lomikámen vždyživý a violka trojbarevná skalní. Tyto druhy v podrostu vápnomilných lipin přečkávají nejméně od poslední doby ledové.

Z modré turistické značky vedoucí při patě děvínského bradla si všimněte hustých suťových lesů. Listí spadané z lip, javorů mléčů, jasanů ztepilých a jilmů drsných obsahuje hodně živin a rychle se rozkládá. Díky tomu je koloběh živin v suťových lesích rychlý a půda úživná – dokazují to rostliny jako kakost smrdutý či hluchavka skvrnitá. Velké plochy pokrývá jedovatý oměj vlčí mor.