PP Na cvičišti - Pálava

chráněno od roku 2016
rozloha 54,5 ha
242–341 m n. m.

Co v rezervaci chráníme?

Bývalé vojenské cvičiště, dnes jedinečná krajina, která se stala útočištěm jinak mizejících druhů.

První generace ochranářů svou pozornost zaměřovala na lesy, stepi a další „divočinu“ a ideálem tehdejší ochrany přírody bylo nechat ji bez lidských zásahů, aby se vyvíjela sama, přirozeně. Čas ale ukázal, že ne vždy to vede k zachování cenné přírody – bez cílené péče se naopak stav mnoha rezervací postupně zhoršoval.

Paradoxně v místech považovaných za jizvy v krajině – lomech, opuštěných dolech a pískovnách nebo vojenských prostorech – vědci objevili druhy, o nichž si často mysleli, že u nás už vyhynuly. Jak to je možné?

Když necháme přírodu svému osudu, na většině míst začne postupně zarůstat: na holé půdě se objeví nejprve traviny a byliny, pak se přidají keře a stromy, prostor často ovládnou nepůvodní druhy, které u nás nemají nepřátele a dokážou se rychle šířit. Rostliny a živočichové, kteří potřebují holou půdu, skály nebo třeba malé tůňky, nemají v takové konkurenci šanci přežít a mizí – pokud nemají štěstí.
Takovým štěstím pro ně může být třeba vojenské cvičiště: tanky a terénní vozidla tady vytváří měnící se spleť blátivých cestiček, prodírají se keři, do kráterů po dělostřelcích naprší a vznikne tůňka, sem tam kus lesa shoří... Zkrátka malý prostor se spoustou útočišť, která jinde nejsou.

A přesně to je případ přírodní památky Na cvičišti. Poté, co prostor vojáci po roce 2000 opustili, nastoupili biologové a objevili tady hned sedm desítek druhů denních motýlů, včetně extrémně vzácného bourovce trnkového, jehož housenky brzy z jara vytváří na hlozích hedvábná hnízda. Obdobně vzácnými druhy, vyžadujícími přítomnost různých stanovišť – od řídkých a nízkých trávníků až po hustší a vyšší porosty na jednom místě, jsou např. hnědásek černýšový nebo soumračník žlutoskvrnný.

Po obnažené půdě a řídkém trávníku běhají brouci svižníci (např. s. polní i vzácnější s. německý), lezou čtyři druhy majek parazitující na včelách, nosatci (vzácný Minyops variolosus s několika málo lokalitami v ČR či několik druhů rýhonosců) a kozlíčci ( k. písečný a k. hnědý). Na jaře nejde přehlédnout stovky hnízd samotářské včely ploskočelky pospolné na vyježděných cestách. Včelky i vosičky zde nacházejí ideální prostředí – dostatek holé půdy pro budování hnízd i množství kvetoucích rostlin (zdroj pylu a nektaru) po celou sezónu. V okolí nor lišek můžete na výhrabech potkat velkého smrtníka Blaps lethifera.

Řídké křoviny a hustší porosty trav jsou zase útočištěm pro ptáky, jako je ťuhýk obecný, strnad luční nebo bramborníček černohlavý. Hojnost hmyzí potravy zde nachází také dudek chocholatý nebo vlha pestrá.

Na zdejších úhorech – plochách s povrchem narušeným tanky, ale bez herbicidů jako na skutečném poli – se potkáte se vzácnými druhy polních plevelů, např. hlaváčkem letním nebo čistcem ročním.

Jak o rezervaci pečujeme?

Aby se ze cvičiště nestala stejně fádní krajina jako jinde, musíme naší péči navázat na způsob vzniku. Několikrát do roka tady proto můžete vidět tanky a bojová vozidla nadšenců, kteří se tady vyřádí a zároveň pomůžou uchovat unikátní přírodu. Jinde přírodě pomáhá celoroční pastvou stádo koz, ovcí (natrefit tu můžete taky na oslíka nebo kravku), vyřezávání příliš vzrostlých nebo šířících se dřevin a vypalování.