- chráněno od 2. 1. 1996
- rozloha 7,62 ha
- 207–247 m n. m.
Co v rezervaci chráníme?
Významné paleontologické naleziště miocénní fauny, stepní lada s roztroušenými křovinami a výskytem vzácných druhů.
Kienberg se nachází severně od osady Mušlov. Jméno osadě i oblasti daly časté nálezy mušlí ve zdejší písčité půdě. Zdaleka ale nejde jen o mušličky. Celkem zde bylo zaznamenáno na 150 druhů mořských plžů, 120 druhů mlžů nebo 40 druhů dírkonošů. V píscích jsou občas nalézány i otolity (sluchové kůstky ryb) nebo dokonce žraločí zuby, a to včetně zubů obrovského žraloka, blízce příbuzného dnešním žralokům bílým (známějším pod označením ž. lidožravý). Kienberg je jednou z nejvýznamnějších paleontologických lokalit miocénní fauny v Evropě.
Z chráněných druhů rostlin můžete v PP Kienberg nalézt např. kavyl Ivanův, ve vlhčích partiích na jižním okraji PP rostou vstavače vojenské. Na stepi se vyskytuje vzácná violka obojetná, zástupce flóry jihovýchodní Evropy a Černomoří.
Kienberg je jednou z posledních lokalit vymírajícího hnědáska černýšového. Vzácným zástupcem fauny nočních motýlů je bourovec trnkový, jehož housenky si spřádají hedvábná hnízda na osluněných keřících hlohů. Ve stěnách zemníku a teras v norách hnízdí vlha pestrá, zatímco křoviny jsou útočištěm pro pěnici vlašskou a ťuhýka obecného.
Blanokřídlí samotáři
Významnou skupinou živočichů PP Kienberg jsou zástupci blanokřídlého hmyzu. Ti nejčastěji vyhledávají vegetací nezarostlá místa s písčitou půdou na sluncem vyhřívaných svazích. Stěny bývalých zemníků v PP Kienberg jsou pro ně ideálním prostředím. Blanokřídlí patří mezi nejpočetnější skupinu hmyzu u nás. Odhad počtu druhů pro Českou republiku je cca 7 000, celosvětově známe přes 100 000 druhů tohoto hmyzího řádu. Jen drobný zlomek z tohoto výčtu žije společensky. Kromě známé včely medonosné jsou to mravenci, někteří zástupci vos a čmeláci. Zbytek tvoří druhy tzv. samotářské. Samičky takových druhů po spáření vyhledají vhodný biotop, vyhloubí si hnízdo, do něj uloží vajíčko, seženou potravu pro larvu a víc se o potomstvo nestarají. Tedy, ne všechny druhy se drží tohoto scénáře. Mezi blanokřídlými je mnoho podvodníků. Téměř každý samotářský druh má svého „osobního“ včelího nebo vosího parazita či parazitoida. Někdy zločin probíhá tak, že vychytralá vosa ukradne jen zásoby potravy, které pracovitější kolegyně nastřádala pro vlastní potomky. Jindy se nezdráhá „ukrást“ celé hnízdo – v nestřežený okamžik odstraní z komůrky původní vajíčko a nahradí ho svým vlastním. Podvedená vosa pak přináší další potravu pro larvu vetřelce. A tím není výčet podvodných strategií zdaleka vyčerpán.
Samotářské vosy shánějí pro larvičky masitou potravu – některé druhy dávají přednost housenkám, jiné pavoukům, drobnější druhy loví křísy nebo dokonce mšice. Vývoj larvy však trvá dlouho a mrtvá tělíčka kořisti by rychle podléhala zkáze. Vosy vyřešily tento problém poněkud krutým způsobem. Svou kořist nezabíjejí, žihadlem do jejich těl vpustí jen tolik jedu, aby zůstala ochromena a nebyla schopná hnízdo opustit. Míří přitom neomylně na nervová centra. Tak zůstane potrava pro larvy čerstvá až do konce. Některé druhy pro jistotu zbavují ulovené pavouky končetin.
Samotářské včely obstarávají potravu svému potomstvu méně „krvavým“ způsobem. Základ potravy vegetariánských larev tvoří pyl, který je bohatým zdrojem bílkovin, nezbytných pro růst larev. Dospělci včel i vos se spokojí s potravou bohatou na cukry, jako je nektar rostlin. Jejich těla už nerostou a vystačí si tak s energeticky bohatými sladkými šťávami.
Jak o rezervaci pečujeme?
Stepní lada se pravidelně kosí nebo pasou, odstraňujeme invazní druhy (akát). Jednou za 5–10 let je nutná úprava lomové stěny zemníku tak, aby byly zachovány vhodné podmínky pro hnízdění vlh.
Další informace
plán péče
DRÚSOP
