NPP Dunajovické kopce - Pálava

chráněno od 10. 5. 1946
rozloha 88 ha
213–283 m n. m.

Co v rezervaci chráníme?

Na dohled od hranic s Rakouskem probíhá od severu na jih přes katastrální území čtyř vinařských vesnic hřbet pokrytý stepí a porosty křovin. Nejen jedinečný pohled na Pálavu je lákadlem téměř devadesát hektarů velkého liduprázdného území. Oko ojedinělého návštěvníka upoutá Velká Slunečná zterasovaná v druhé polovině 20. století, statný osamělý topol na vrcholu Růžové hory, ale i výhled do všech směrů odkudkoliv z hřebene kopců.

K příjemnému odpočinku už stačí se jen posadit do trávy a zahledět i zaposlouchat se. Obklopeny vinicemi zůstávají totiž Dunajovické kopce místem pro život velkého množství rostlin a živočichů. Přes blízkost Pálavy zde některé tamní druhy chybí. Jiné naopak doplňují to, čeho se Pálavě nedostává, a ucelují přehlídku bohatství jihomoravských stepí.

V průběhu roku je zde možné potkat nejméně 380 druhů cévnatých rostlin. Z hlediska soustavy Natura 2000 je významný výskyt srpice karbincolisté. Místní specialitou je několik druhů, které jinde v ČR přežívají už jen na pouhých dvou či třech posledních místech. Právě zde mají svou početně či plošně nejvýznamnější lokalitu. Na počátku jara se mnoho míst zbarví do růžova, to když vykvetou jemné mandloně nízké s mírným náskokem před stromovitými mandloněmi zbytku sadu na úpatí Velké Slunnečné. V té době se na svazích objeví také bíle kvetoucí katrány tatarské, z dálky budící dojem pasoucího se stáda ovcí. Část rostliny viditelná nad zemí je však pouhým zlomkem celkové velikosti katránu, jehož kořenový systém je opravdu úctyhodný. Než se lodyhy katránu se zralými semeny oddělí a rozkutálí se jako správní stepní běžci, změní se Dunajovické kopce doslova v kvetoucí koberec.

Rozsáhlé světle modré plochy vytvoří v červnu len chlupatý pravý a svahy kopců ozdobí ve větru vlající kvetoucí trávy vč. kavylů sličných. Všemi barvami hrající Liščí kopec, botanicky nejcennější nejjižnější část území, je v současnosti mimo jiné nejbohatší lokalitou pelyňku Pančićova, který je díky velmi teplému a suchému počasí posledních let viditelně spokojený – po dlouhé době opět kvete a utěšeně se rozrůstá do svého okolí. S blížícím se koncem léta vše nahradí všudypřítomná kombinace okrových travin, fialkové hvězdnice chlumní, červených šípků a rubínových hlohů v moři podzimem vybarvených vinic. A tak je zde celosezónní pestrá nabídka celé škály barev.

Rozmanité kouty tohoto chráněného území obývá řada ohrožených drobných i větších živočichů. Z entomologického hlediska jde o cennou lokalitu, na niž se však některé druhy bezobratlých díky izolovanosti území nestihly vrátit. Jejich opětovný výskyt, který je ale spíše otázkou času, již netrpělivě očekáváme. Některé druhy by také bylo možné reintrodukovat. Na okusovaných hlozích se vyvíjí „naturový“ motýl bourovec trnkový. Na křovinné formace je vázána celá řada zajímavých teplomilných xylofágů, např. krasec Anthaxia olympica či vzácný tesařík Obriopsis bicolor. Opravdu zajímavé výsledky přinesl arachnologický průzkum lokality. Také pro zástupce z řad ptáků jako krutihlav obecný i dudek chocholatý je území příjemným zpestřením v lánech zemědělské půdy. Milé volání hejna vlh pestrých už na těchto kopcích neodmyslitelně patří k horkým letním dnům. Jejich odlet na jih předznamenává návštěvu několik jedinců kalouse pustovky, kteří zde naopak zimují na neobhospodařovaných plochách v okolí Velké Slunné. Ze savců byli dříve zaznamenáni oblíbení sysli obecní i tchoř stepní. Nedávno zde byli znovu vysazeni divocí králici.

Na každém kroku lze vnímat známky činnosti obyvatel, kteří kdysi obdělávali svá pole, sady, vinice a pastviny. Od těžce budovaných teras, které měly ulehčit hospodaření na příliš strmých svazích, přes zemníky, navršené hromádky kamení a cesty až po dožívající ovocné stromy a jejich poeticky působící torza. Sledování těchto stop je i v dnešní době provázeno zvláštním pocitem. Stejně tak zastavení se u zbývající části klasicistního kamenného kříže z roku 1801 na návrší Rochusberg. Na tomto místě byla na samém konci 17. století místními vybudována kaple Sv. Rocha jako poděkování za ochranu před morovou epidemií roku 1680. Kaple byla bohužel o cca 100 let později zničena. Místní ji brzy poté nahradili alespoň kovovým křížem na kamenném podstavci, z něhož se doposud zachovalo už jen torzo. To v září 2016 doplnila skupina drobných sakrálních prvků, které jsou realizací vítězného projektu studentských prací a velmi přirozeně podpořily kouzlo dříve poutního místa.

Jak o rezervaci pečujeme?

Jednou z mnoha činností, která v minulosti bránila návratu lesa, byla pastva. Ani v dnešní době není vzácné potkat na kopcích při procházce stádo ovcí a koz v ohradě, nebo vedené pastevcem a psem. Spolu s kosením, vyřezáváním keřů a náletů či výsadbou ovocných stromů jde o opatření, která byla v nedávných letech financována z Operačního programu Životní prostředí.