Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod

Vegetace na hladině plovoucích i ponořených vodních rostlin vyvíjející se v mrtvých říčních ramenech nebo méně intenzivně využívaných rybnících a vodních nádržích. Na území CHKO Pálava se vyskytují pouze druhově chudé porosty, v nichž jsou zastoupeny běžné druh, např. okřehky menší a hrbatý, rdesno obojživelné, rdesty hřebenitý a kadeřavý, růžkatec ostnitý, stolístek klasnatý a závitka mnohokořenná. Tento biotop na Mikulovsku výstavbou Novomlýnských nádrží zanikl na většině své původní rozlohy. 

  • biotop: V1
  • vegetační jednotka: Lemnetea, Potametea
  • výskyt: Křivé jezero, Mušlovské rybníky, Lom Janičův vrch

Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, porosty s dominantními lakušníky

Společenstvo vodních rostlin vyskytující se na mělkých okrajích rybníků a aluviálních tůní, periodicky se vyvíjející také na vlhkém dně letněných rybníků. Na Mikulovsku je tvořeno lakušníky okrouhlým, Rionovým a vodním. Lakušníky vytvářejí vrstvu ponořenou ve vodním sloupci, listy a květonosné lodyhy vzplývající na hladině a v případě vyschnutí vody mají také suchozemskou formu.

  • biotop: V2A
  • vegetační jednotka: Ranunculion aquatilis
  • výskyt: Mušlovské rybníky

Vegetace parožnatek

Ponořená vegetace tvořená porosty stélkatých řas parožnatek uchycených k podkladům rhizoidy. Na území CHKO Pálava se vyvíjí občasně na vlhkých částech obnažených den letněných rybníků a v iniciálních stádiích polních mokřadů. Tvoří ji zde především parožnatka obecná.

  • biotop: V5
  • vegetační jednotka: Charetea
  • výskyt: obnažená dna letněných rybníků, polní mokřady


Rákosiny eutrofních stojatých vod

Vysokostébelná vegetace s převahou mohutných bahenních travin vázaná na vlhká místa s vysokým obsahem živin a jen mírným kolísáním vodní hladiny. Dominantami jsou nejčastěji rákos obecný, orobinec širokolistý nebo zblochan vodní, které doplňují méně vzrůstné druhy, jako jsou např. kyprej vrbice, lilek potměchuť a opletník plotní.

  • biotop: M1.1
  • vegetační jednotka: Phragmition australis
  • výskyt: na vlhkých místech v okolí vodních toků, jejich slepých ramen, kolem rybníků a nádrží

Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty

Středně vysoká vegetace rákosin a vysokých ostřic vyvíjející se při okrajích rybníků, na delší dobu zamokřených polích a úhorech podél okrajů rákosin v oblastech s vyšším obsahem solí v půdě. V porostech převládá kamyšník polní a vyskytují se zde subhalofilní druhy – např. komonice zubatá, ostřice Otrubova a žitná, ožanka čpavá a skřípinec Tabernaemontanův.

  • biotop: M1.2
  • vegetační jednotka: Meliloto dentati-Bolboschoenion maritimi
  • plocha: 1,52 ha, 0,02 % rozlohy CHKO
  • výskyt: okolí rybníků Lednické soustavy, polní mokřady

Eutrofní vegetace bahnitých substrátů

Porosty širokolistých bažinných bylin vázané na mělké stojaté vody zejména mrtvých říčních ramen a tůní, případně okrajových částí rybníků. Tato vegetace vyžaduje kolísání vodní hladiny. Na Mikulovsku ji tvoří především halucha vodní, šmel okoličnatý, rukev obojživelná a žabníky jitrocelový, kopinatý, vzácně i trávolistý.

  • biotop: M1.3
  • vegetační jednotka: Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae
  • výskyt: mrtvá ramena a tůně v okolí Křivého jezera, Mušlovské rybníky

Vegetace vysokých ostřic

Středně vysoká vegetace s převahou mohutnějších druhů ostřic vyvíjející se na vlhkých místech s kolísavou hladinou vody. Dlouhodobější zaplavení vede k sukcesi směrem k rákosinám, naopak déle trvající vyschnutí způsobuje, že ve společenstvu ubývají typické mokřadní druhy a přibývají druhy ruderální. Dominantními druhy jsou v naší oblasti především ostřice ostrá, pobřežní a štíhlá, které doplňují např. kosatec žlutý, rozrazil štítkovitý, vrbina obecná nebo žluťucha žlutá. Vysychající porosty v nivách jsou náchylné k invazi nepůvodních druhů – hvězdnice kopinaté a zlatobýlu obrovského, porosty kolem rybníků zase k hromaděnění stařiny a šíření ruderálních druhů, např. kopřivy dvoudomé a svízele přítuly.

  • biotop: M1.7
  • vegetační jednotka: Magno-Caricion gracilis
  • výskyt: pobřežní mělčiny a břehy rybníků, mrtvých ramen a tůní, vlhké sníženiny v aluviálních loukách a světlinách v lužních lesích

Vegetace obnažených den teplých oblastí

Nízká relativně krátkověká vegetace osidlující obnažená dna rybníků, okraje tůní, mrtvých ramen, ale také polní mokřady i vlhčiny na polních cestách v oblastech s vyšším obsahem solí v půdě. Dominantami často bývají jednoleté traviny – především šáchor hnědý a sítiny z okruhu sítiny žabí. Na Mikulovsku je v této vegetaci častý výskyt subhalofilních druhů, jako je např. blešník úplavičný, kyprej yzopolistý, štírovník tenkolistý, rozrazily bažinný a pobřežní nebo zeměžluč spanilá. Vzácně zde najdeme i halofyty – hvězdnici panonskou a solenku Valerandovu.

  • biotop: M2.3
  • vegetační jednotka: Verbenion supinae
  • výskyt: obnažená dna letněných rybníků lednické soustavy, polní mokřady

Vegetace jednoletých slanomilných trav

Rozvolněné porosty s převládajícími jednoletými slanomilnými travami, skrytěnkou bodlinatou a bahenkou šášinovitou, vyvíjející se na obnažených dnech rybníků s mírně slanou vodou a na periodických vysýchavých jezírkách a narušovaných místech v komplexech slaniskových biotopů. Zmíněné dva typické druhy doplňují např. kuřinka obroubená, lebeda hrálovitá, merlík slanomilný nebo zblochanec oddálený.

  • biotop: M2.4
  • vegetační jednotka: Cypero-Spergularion salinae
  • výskyt: obnažené dno letněného rybníka Nesytu, Slanisko u Nesytu


Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin

Vegetace kapradin, dvouděložných bylin a mechorostů schopných růstu ve skalních štěrbinách. Na Pálavě najdeme z kapradin zejména sleziník routičku, méně sleziník červený, z bylin jsou časté lomikámen vždyživý a rozchodník bílý, z mechorostů pak baňatka štěrková, děrkavka poduškovitá, hájovka Vaucherova a vijozub zkroucený. Porosty jsou často v mozaice s pěchavovými a skalními trávníky, proto v nich vedle pěchavy vápnomilné najdeme také další druhy typické pro tyto biotopy – např. tařici skalní nebo pamětník rolní.

  • biotop: S1.1
  • vegetační jednotka: Cystopteridion
  • výskyt: nezazemněné vápencové skály a droliny v celých Pavlovských vrších


Pohyblivé sutě bazických hornin

Porosty počátečních stádií sukcese na pohyblivých vápencových sutích, tvořené druhy, které jsou přizpůsobené těmto specifickým ekologickým podmínkám. Vedle přirozených sutí se vyvíjí tento biotop také na obdobných stanovištích v lomech. Na území CHKO Pálava je tato vegetace vyvinuta pouze v náznacích, jsou v ní časté zejména krvavec menší, locika prutnatá, pamětník rolní, rozchodník bílý, strdivka brvitá a tolita lékařská.

  • biotop: S2A
  • vegetační jednotka: Stipion calamagrostis
  • plocha: 0,22 ha
  • výskyt: místa s vápencovou sutí na prudkých svazích v masivu Děvína a Stolové hory


Mezofilní ovsíkové louky

Mezofilní louky nížin a pahorkatin s dominantní travou ovsíkem vyvýšeným. Na území CHKO Pálava najdeme pouze typy přechodné k širokolistým suchým trávníkům, kde jsou hojné druhy, jako je z trav např. kostřava žlábkatá, sveřep vzpřímený a válečka prapořitá, z bylin potom bedrník obecný, máchelka srstnatá a šalvěj luční. Tyto porosty se většinou vyvíjejí na opuštěných polích, a to rychle, již za několik desítek let. 

  • biotop: T1.1
  • vegetační jednotka: Arrhenatherion elatioris
  • výskyt: pouze maloplošně na úpatích Děvína a Stolové hory


Kontinentální zaplavované louky

Náhradní polopřirozenou vegetaci na stanovištích lužních lesů představují kontinentální zaplavované louky, které vznikly vykácením lesních porostů a následným kosením bezlesých ploch. Tento biotop na Mikulovsku zanikl na většině své původní rozlohy kvůli výstavbě Novomlýnských nádrží, dochovaly se pouze nepatrné pozůstatky v NPR Křivé jezero. Existence těchto luk závisí na pravidelném obhospodařování. V minulosti byly sekány dvakrát ročně, nyní zajišťujeme alespoň jedno kosení za rok. Dominantními druhy tohoto biotopu jsou traviny metlice trsnatá, ostřice štíhlá a psárka luční, které doplňují typické byliny, jako jsou např. hrachor bahenní, jarva žilnatá, kosatec sibiřský, pryšec bahenní, rozrazil dlouholistý, šišák hrálolistý nebo violka slatinná. Vlivem vysychání půdního profilu se v posledních letech ve společenstvu šíří ruderální pcháč oset, místy také invazní hvězdnice kopinatá a zlatobýl obrovský.

  • biotop: T1.7
  • vegetační jednotka: Deschampsion cespitosae
  • plocha: 5,16 ha, 0,06 % rozlohy CHKO
  • výskyt: bezlesí v komplexu biotopů kolem Křivého jezera

Kontinentální vysokobylinná vegetace

Nesečené nebo jen občas sečené porosty navazující na kontinentální zaplavované louky, se kterými tento biotop na Mikulovsku sdílí i podobný osud. Porosty kolem obce Mušov, které zanikly při výstavbě Novomlýnských nádrží, byly největší v celém Česku. Do dnešních dob se v NPR Křivé jezero zachovaly pouze náznaky tohoto biotopu na místech hůře přístupných pro seč, ale přitom dostatečně vlhkých. Lépe vyvinutý je v oblasti soutoku Moravy a Dyje pod Břeclaví. Z druhů typických pro toto společenstvo v oblasti Křivého jezera rostou např. rozrazil dlouholistý, tužebník jilmový, vrbina obecná nebo žluťucha žlutá. Podobně jako u kontinentálních zaplavovaných luk je i zde problém s vysycháním a následnou ruderalizací porostů.

  • biotop: T1.8
  • vegetační jednotka: Deschampsion cespitosae
  • výskyt: bezlesí v komplexu biotopů kolem Křivého jezera


Skalní vegetace s kostřavou sivou

Rozvolněné trávníky osluněných vápencových skal a prudkých skalnatých svahů s mělkými půdami. Na Pálavě najdeme specifický panonský typ této vegetace, který nikde jinde v České republice neroste a dále se vyskytuje jen v severovýchodním Rakousku a na západním Slovensku. Z trav typických pro toto společenstvo můžeme jmenovat třeba kostřavu draslavou, lipnici bádenskou a strdivku brvitou, z bylin pak bílojetel německý, česnek žlutý, devaterku poléhavou, hadí mord rakouský, kosatce nízký a písečný, kuřičku štětinkatou, ožanku horskou a sesel sivý. Ačkoli tento biotop je přirozenou sukcesí ohrožen v menší míře než suché trávníky méně extrémních stanovišť, na některých místech je potřeba příležitostně vyřezávat náletové dřeviny (především invazní pajasan žláznatý) a provádět velmi extenzivní pastvu ovcí a koz.

  • biotop: T3.1
  • vegetační jednotka: Bromo pannonici-Festucion pallentis
  • plocha: 7,37 ha, 0,09 % rozlohy CHKO
  • výskyt: osluněné skály a skalní stepi celých Pavlovských vrchů


Pěchavové trávníky

Zapojené trávníky vázané na strmé svahy nebo skalní ostrožny nejčastěji se severní orientací, a tedy i vyšší půdní vlhkostí. Vedle dominantní trávy pěchavy vápnomilné zde najdeme druhy typické pro toto společenstvo, jako jsou např. bělozářka větevnatá, česnek šerý horský, dvojštítek hladkoplodý, chrpa chlumní, lomikámen vždyživý, prorostlík srpovitý a starček celolistý, ale také hvozdík Lumnitzerův, ožanku horskou a písečnici velkokvětou, které v České republice nerostou nikde jinde než na Pálavě. Společenstva jsou zde ve velmi dobrém stavu, jen pomístně je ohrožuje expanze jasanu, který je potřeba občas vyřezat.

  • biotop: T3.2
  • vegetační jednotka: Diantho lumnitzeri-Seslerion
  • plocha: 10,34 ha, 0,12 % rozlohy CHKO
  • výskyt: prudké severně orientované a zastíněné skalnaté svahy celých Pavlovských vrchů

Subpanonské stepní trávníky

Více či méně zapojené stepní trávníky vyskytující se na suchých stanovištích s různě hlubokými půdami. Najdeme je na mělkých vápencových rendzinách i na spraši. Představují jak polopřirozenou náhradní vegetaci na stanovištích teplomilných doubrav, tak i přirozenou vegetaci ploch primárního bezlesí. Z travin dominují kostřavy walliská a žlábkatá, kavyly Ivanův, sličný a vláskovitý a ostřice nízká, z bylin jsou hojné např. čilimník rakouský, čistec přímý, hlaváček jarní, hvězdnice chlumní a zlatovlásek, hvozdík Pontederův, chrpa latnatá, oman mečolistý, rozrazil klasnatý, sinokvět měkký a vlnice chlupatá. Na vrchu Šibeničník jižně od Mikulova v tomto společenstvu roste reliktní stepní tráva ovsíř stepní – je to jeho jediné místo na Moravě. Na hojně navštěvovaných místech Pálavy tuto vegetaci ohrožuje nadměrný sešlap. Naopak na plochách, které se v minulosti obhospodařovaly a později se od péče ustoupilo, zase šíření expanzivních trav, hlavně ovsíku vyvýšeného, a zarůstání náletem keřů a stromů včetně invazních dřevin trnovníku akátu a pajasanu žláznatého. Ochrana a péče o taková místa spočívá průběžném odstraňování náletů. Uvolněné plochy se sečou nebo na nich probíhá pastva hospodářských zvířat.

  • biotop: T3.3A
  • vegetační jednotka: Festucion valesiacae
  • plocha: 81,60 ha, 0,96 % rozlohy CHKO
  • výskyt: osluněné svahy a bezlesé vrcholové plošiny v celých Pavlovských vrších, v Milovické pahorkatině na Milovické stráni a Liščím vrchu


Širokolisté suché trávníky

Zapojené až mezernaté trávníky, které se na Pálavě vyskytují především na starých úhorech – místech sloužících v minulosti jako extenzivní pole a vinice, opuštěných v souvislosti s intenzifikací zemědělství a spontánně zatravněných ze svého okolí. Z trav převládají sveřep vzpřímený a válečka prapořitá, v nižší vrstvě je doplňuje kostřava žlábkatá. Mezi byliny, které jsou v této vegetaci časté, patří bedrník obecný, chrpa čekánek, jahodník trávnice, kručinka barvířská, oman srstnatý, pupava obecná, řepík lékařský, smldník jelení, svízel syřišťový, šalvěje luční a přeslenitá, tužebník obecný a violka srstnatá. Velmi vzácně v tomto společenstvu na Pálavě najdeme statnou orchidej vstavač nachový. Mnohá z těchto míst nebyla posléze sečena, a proto zarostla expanzivními travami ovsíkem vyvýšeným a třtinou křovištní nebo náletem keřů a jasanu ztepilého. Ochranářské zásahy spočívají ve vyřezávání dřevin a následném sečení či pastvě těchto ploch. Jsou-li v blízkosti stanoviště, odkud se můžou šířit žádoucí druhy, lze tento biotop poměrně snadno obnovit i v místech, která byla hustě zarostlá dřevinami.

  • biotop: T3.4
  • vegetační jednotka: Cirsio-Brachypodion pinnati
  • plocha: 102,15 ha, 1,2 % rozlohy CHKO
  • výskyt: úpatní polohy Pavlovských vrchů, Kienberg, Liščí vrch, bývalá vojenská cvičiště; vyskytují se na místech bývalých extenzivně obhospodařovaných zatravněných pozemků, které byly původně poli a vinicemi.


Suché bylinné lemy

Bylinná vegetace vyvíjející se v lemech a na světlinách teplomilných doubrav, případně v otevřených plochách na zastíněných svazích v komplexech neobhospodařovaných nebo jen velmi vzácně kosených suchých trávníků. Dominantami jsou kakost krvavý, třemdava bílá nebo smldník jelení, které doplňují bělozářka větevnatá, čilimník černající, dobromysl obecná, kamejka modronachová, prorostlík srpovitý, rozrazil ožankový, řimbaba chocholičnatá, tolita lékařská a zvonek broskvolistý. Toto společenstvo ohrožuje na jedné straně zejména eutrofizace a zarůstání křovinami, na straně druhé pak příliš intenzivní obhospodařování ploch v těsné návaznosti na les. Správná péče o tento biotop je složitá a spočívá pouze v občasném vyřezávání náletu. Častější seč či pastva by vedly k jeho přeměně na suché trávníky.

  • biotop: T4.1
  • vegetační jednotka: Geranion sanguinei
  • výskyt: zejména Děvín a Milovická stráň, maloplošně i jinde


Bazifilní vegetace efemér a sukulentů

Porosty efemér, jednoletých rostlin s delším vývojovým cyklem, krátkověkých trvalek, sukulentů, mechorostů a lišejníků vyvíjející se v porostních mezerách nebo na narušovaných místech na skalních teráskách a ve skalních stepích na vápenci. Na Pálavě jsou pro tuto vegetaci charakteristické zejména efeméry huseník ouškatý, lomikámen trojprstý, osívka kulatoplodá, penízek prorostlý, plevel okoličnatý, rozrazily časný a rolní a rožce nízký a pětimužný. Dále jsou zde hojně zastoupeny lipnice cibulkatá, mateřídouška časná, netřesk výběžkatý, písečnice douškolistá, rozchodník bílý, tařice kališní a tolice nejmenší, z mechů pak rourkatec obecný a zpeřenka jedlová. Na silně disturbovaných a eutrofizovaných místech se šíří druhy s ruderální strategií, jako jsou třeba hadinec obecný, pelyněk pravý nebo pumpava rozpuková.

  • biotop: T6.2
  • vegetační jednotka: Alysso alyssoidis-Sedion
  • výskyt: skalní stepi celých Pavlovských vrchů


Slaniska

Slaniska jsou biotopy charakteristické zvýšeným obsahem solí v půdním profilu. V České republice se vyskytují především na jižní Moravě a v severozápadních Čechách a za jejich vznikem stojí zasolené třetihorní sedimenty vývěry minerálních vod s převládajícími sírany v kombinaci s teplým suchým klimatem umožňujícím velký výpar vody. Zvýšený obsah solí v půdě s sebou přináší řadu omezení pro růst rostlin, a proto je flóra a vegetace slanisek značně specifická. Uplatňují se druhy s dužnatými listy a dalšími adaptacemi na život ve slaném prostředí; takovým rostlinám se říká halofyty.

Slaniska s plně vyvinutou zonací, která už u nás bohužel nenajdeme, mají uprostřed, v místech, která jsou na jaře zamokřena a během vegetační sezóny vysychají, slaná oka s vegetací jednoletých halofilních travin. Na trvale vlhkých a silně zasolených místech na ně navazuje vegetace jednoletých sukulentních halofytů. Směrem k okrajům slaniska se koncentrace solí v půdě snižuje, což je schopno akceptovat čím dál více druhů. Vegetace tak postupně přechází v různé typy slaniskových trávníků. V okolí slanisek a na jiných slabě zasolených místech rostou subhalofilní rostlinná společenstva.

Většina jihomoravských slanisek bohužel zanikla v důsledku změn v obhospodařování krajiny v druhé polovině 20. století. Slaniska jsou totiž stanoviště velmi citlivá k zásahům z vnějšku. Zejména narušení vodního režimu způsobí velmi rychle uvolnění ekologicky blokované sukcese, což je fatální pro konkurenčně slabé halofyty, které se nedokážou dlouhodobě udržet v zapojené vegetaci. Zánik našich slanisek je také spojen s upuštěním od pastvy ve volné krajině, neboť na jižní Moravě, kde je klima trochuvlhčí a půda méně zasolená než u typických kontinentálních slanisek, se o růst rozlohy těchto biotopů a jejich udržování již od neolitu zasloužil člověk chovem hospodářských zvířat, která svým spásáním a sešlapem zajišťovala disturbanci o potřebné intenzitě.

S procesem odsolování, vysušování a následného zarůstání slanisek úzce souvisí vývoj rostlinných společenstev v tomto biotopu. Sukulentní halofyty, které obsazovaly nejzasolenejší místa ve středu slaniska, a jednoleté slanomilné traviny, které byly vázány na nejvlhčí místa s dlouho stagnující vodou, vymizely a na jejich místo se z okolí posunuly konkurenčně zdatnější druhy halofilních a subhalofilních trávníků. Naše flóra byla v důsledku výše popsaných drastických změn zemědělské krajiny jižní Moravy úplně ochuzena o několik typických prvků panonských slanisek, což se nevyhnulo ani Slanisku u Nesytu, kde v roce 1976 vyhynul slanorožec rozprostřený a o 11 let později solnička rozprostřená.

Dosud zde z významných halofilních druhů rostou hadí mord maloúborný, hvězdnice panonská, jitrocel přímořský, kuřinka obroubená, pampeliška besarabská, prorostlík nejtenčí, sítina Gerardova, skrytěnka bodlinatá a solenka Valerandova. Pro zachování pozůstatků slanomilné vegetace je nutná pastva, nejlépe koňská, která vedle odnosu biomasy zajistí i narušování půdního povrchu nezbytné pro uchycení semenáčků a utužování půdy zvyšující odpar.

  • biotop: T7
  • vegetační jednotka: Puccinellion limosae; Juncion gerardii
  • plocha: 2,15 ha, 0,03 % rozlohy CHKO
  • výskyt: Slanisko u Nesytu, maloplošně a v náznacích pak v jeho okolí

Mokřadní vrbiny

Křovinaté vrbové porosty na místech se stagnující vodou, často v litorálech rybníků. Na Mikulovsku je tento biotop vzácný a netypicky vyvinutý. Dominantním druhem je vrba popelavá, v podrostu jsou časté chrastice rákosovitá, rákos obecný, vysoké ostřice, kyprej vrbice nebo vrbina obecná. Společenstvo je náchylné k expanzi nitrofilních druhů, např. kopřivy dvoudomé, a invazi hvězdnice kopinaté a zlatobýlu obrovského.

  • biotop: K1
  • vegetační jednotka: Salicion cinereae
  • výskyt: okolí rybníků


Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny

Husté i rozvolněné porosty keřů a vtroušených jednotlivých stromů, které se vyvíjejí buď na skalnatých svazích s mělkou půdou, nebo na místech, kde se ustoupilo od obhospodařování. Na Pálavě jsou převládajícími druhy tohoto biotopu brsleny bradavičnatý a evropský, dřín jarní, hlohy, kalina tušalaj, mahalebka obecná, ptačí zob obecný, růže, svída krvavá a trnka obecná. Přimíšeny jsou hrušeň polnička, javor babyka, jilm habrolistý, kalina obecná, líska obecná, řešetlák počistivý, skalník celokrajný a třešeň ptačí.

  • biotop: K3
  • vegetační jednotka: Berberidion
  • výskyt: úpatní polohy Pavlovských vrchů, zarůstající louky a pastviny

Nízké xerofilní křoviny

Většinou maloplošné porosty nízkých keřů vyvíjející se na strmých skalnatých svazích, v lemech a na přirozených světlinách v teplomilných lesích nebo na delší dobu neobhospodařovaných místech v komplexech stepních trávníků, kde však bez péče sukcesí přecházejí ve vysoké křoviny. Na Pálavě jsou pro skalnatá stanoviště charakteristické druhy dřišťál obecný a skalník celokrajný, na hlubších půdách najdeme růži bedrníkolistou a třešeň křovitou.

  • biotop: K4
  • vegetační jednotka: Prunion fruticosae; Berberidion
  • výskyt: skalnaté svahy Pavlovských vrchů