Slavkovský les je převážně lesní krajinou, kvalitní lesní porosty blížící se druhovou skladbou a prostorovou strukturou přirozeným lesům jsou ale relativně málo zastoupené. Jedním z cílů ochrany přírody je proto dovést lesy k přirozenému stavu, v jakém je znali naši předkové a dosáhnout tak i vyšší odolnosti vůči změnám klimatu. Místo dominantního smrku, který tu dnes nezdravě tvoří až tři čtvrtiny všech dřevin, by lesníci měli více dbát na přirozenou druhovou skladbu s mnohem vyšším podílem jedle, buku, javoru a dalších listnáčů, tak, aby jedle, která z oblasti téměř vymizela, opět tvořila až čtvrtinu lesa, jako před stovkami let. 

Nejlépe dochovanou a pro Slavkovský les typickou lesní vegetací jsou rašelinné lesy, tj. blatkové bory a rašelinné a podmáčené smrčiny, z nichž nejcennější a nejlépe zachované partie jsou chráněny v národní přírodní rezervaci Kladské rašeliny. Dominantní složkou přirozené lesní vegetace jsou bučiny, které se zachovaly v reprezentativní podobě jen ostrůvkovitě, především v okolí Karlových Varů a Mariánských Lázní, u Lázní Kynžvartu, v údolí Ohře mezi Loktem a Karlovými Vary nebo na Uhelném vrchu u Vodné, kde je kromě buku výrazně zastoupena i jedle bělokorá. Významným typem lesní vegetace jsou dále bory v oblasti Mnichovských hadců.

Další typy přirozených lesů jsou ve Slavkovském lese zastoupeny jen maloplošně, především jde o lužní lesy s olší lepkavou, suťové lesy s lípami a javory a kyselé doubravy (údolí Ohře, okolí Kynžvartu a Karlových Varů). Zajímavou a z přírodovědného pohledu cennou lesní vegetací jsou samovolně vznikající a lesnicky zcela neobhospodařované porosty na místech zaniklých obcí blížící se svojí druhovou skladbou suťovým lesům; tyto porosty dosahují v současnosti stáří kolem šedesáti let.

Autor fotografií: Přemysl Tájek