Postavit si dům či rekreační zařízení v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky není právě jednoduché. Nové projekty musejí respektovat tradici jesenické zástavby a splňovat poměrně přísná kritéria výstavby. Na to aby nedocházelo k necitlivým zásahům do vzhledu sídel a krajiny, dohlíží stavební oddělení Správy CHKO Jeseníky.

Krajinný ráz je definován jako přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Tvoří jej tedy soubor přírodních podmínek a znaků společně se znaky a hodnotami vytvořenými činností člověka v krajině, které lidé vnímají a jejich prostřednictvím identifikují a vnímají určitý prostor.

Pro zajištění účinné a především systematické ochrany krajinného rázu na území CHKO Jeseníky je zpracováno tzv. preventivní hodnocení krajinného rázu. Preventivní hodnocení je odborným oborovým dokumentem pro pracovníky AOPK ČR, správy CHKO Jeseníky, ale také je územně plánovacím podkladem při zpracovávání územních plánů jednotlivých sídel na území CHKO Jeseníky.

Preventivní hodnocení krajinného rázu území CHKO Jeseníky

​​​​​​​​​​​​​Znaky tradičních domů ve venkovské krajině CHKO Jeseníky

​​​​​​​Pro ochranu krajinného rázu nelze bez závazného stanoviska AOPK ČR, Správy CHKO Jeseníky na území chráněných krajinných oblastí učinit ohlášení stavby, vydat územní rozhodnutí, územní souhlas, stavební povolení, rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudační souhlas, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, či udělit souhlas podle vodního zákona. Závazné stanovisko se nevydává, jde-li o stavby v zastavěném území obce ve čtvrté zóně chráněné krajinné oblasti nebo v zastavěném území města nebo obce, které se nachází na území chráněné krajinné oblasti. Vždy však platí, že stavby musí respektovat krajinný ráz. 

Chráněná krajinná oblast Jeseníky je rozčleněna do čtyř zón s odstupňovanou ochranou přírody a krajiny, přičemž:

  • První zóna užívá nejpřísnější stupeň ochranného režimu. Novostavby, stejně jako nové využití území, jsou ze zákona zakázány. Stavební úpravy stávajících objektu musí vést ke zhodnocení vzhledu a k zachování nebo zlepšení krajinného rázu, který se vyznačuje vysokou přírodní hodnotou.
  • Druhá zóna reprezentuje přírodně cennou část volné krajiny s prostředím přírodě blízkým nebo jen mírně pozměněným. Zde je možné umístit drobná myslivecká zařízení, lesní cesty, sítě technického vybavení, vodojemy apod. Tato zóna však rovněž není určena k zástavbě.
  • Třetí zóna se vyznačuje hodnotným krajinným rázem s mozaikou luk, pastvin, dochovaných mezí, lesů a sídel v podobě osamocených osad nebo s rozvolněnou, převážně tradiční zástavbou, dokumentující historii místního stavitelství. Novostavby se bez výjimky musí svým půdorysem, podlažností, vzhledem – včetně materiálového a barevného řešení – co možná nejvíce přiblížit původním dochovaným stavbám.
  • Čtvrtá zóna je urbanizovaná krajina, více či méně přetvořená činností člověka. Návrhy novostaveb v této zóně, zejména v prostoru městské zástavby, by měly respektovat základní požadavky Správy CHKO Jeseníky na výšku hřebene, sklon střechy a členění průčelí v návaznosti na charakter zástavby určitého místa a naopak, neměly by obsahovat prvky ve zdejší krajině neznámé a působící cizorodě. V okrajových částech této zóny se mohou vyskytovat krajinářsky zajímavější území, kde na zástavbu tradičnějšího pojetí navazuje volná krajina. Posouzení návrhu novostavby v takovém území podléhá již přísnějším požadavkům na objemové a architektonické ztvárnění.

Projektanti jsou pro ochránce krajiny partnery

Má-li být novostavba umístěna do Jesenické krajiny v místě s hodnotným krajinným rázem, měla by co nejlépe odrážet typické znaky domů, stavěných v Jeseníkách zhruba před 100 až 200 lety a dochovaných v podobě jednotlivých památkově chráněných objektů nebo památkových zón architektury lidového stavitelství. Vycházíme přitom z pojetí lidové stavby, která byla v dávné minulosti budována neškoleným řemeslníkem. Ten po staletí přenášel na nová pokolení jakousi matrici osvědčeného stavebního typu a odzkoušených stavebních pravidel, která se uplatňovala tak intenzivně, že došlo k zavedenému opakování stále stejných a jednoduchých znaků. Přitom ale není důvod se obávat, že by přenos prvků tradičního lidového stavitelství do dnešní doby znamená ztrátu nebo omezení tvůrčí práce projektanta. Je však pravdou, že lepší výsledky ve vztahu k tradici podávají ti projektanti, kteří rádi pracují ve vesnické krajině, vnímají ji s porozuměním a citem a mají lásku k přírodě jakoby zakódovanou v sobě. Pak snadno a bez problémů chápou požadavky ochrany krajiny a umí je vhodně zohlednit ve své práci. 
Je potřeba zdůraznit, že území CHKO Jeseníky není příliš vhodným terénem např. pro realizaci typových projektů, představující kombinace stavebních  skládaček a modulů, jakousi všehochuť bez vlastní identity. Není ani prostředím pro uskutečňování pionýrských stavebních představ, dosud v krajině neznámých a nepoznaných, které na jiném místě, mimo území chráněné krajinné oblasti mohou vzbuzovat úžas, obdiv a zájem a stanou se sami, o sobě překvapivým výsledkem tvůrčího úsilí a fantazie projektanta. Naznačujeme tím, že pokud Správa CHKO Jeseníky neodsouhlasí projekt nějaké novostavby, neznamená to, že projektant svou práci neumí. Jedním z cílů je působit na projektanta do takové míry, aby navrhl stavbu, jejíž dokonalé umístění a vzhled vypovídají o sepětí s přírodou, krajinou a její tradicí. Jak velmi výstižně říká Ing. arch. Ivana Míchalová, zabývající se stavbami českého venkova: „Dům by měl respektovat okolí. Přizpůsobovat se terénu, nikoliv, aby tomu bylo naopak. Zatímco dům jsme dnes schopni postavit za několik měsíců, strom k tomu, aby vyrostl, potřebuje celá desetiletí“. Architektům a projektantům proto doporučujeme záměr ještě ve stádiu konceptu před vlastním zpracováním projektu projednat se Správou CHKO Jeseníky, ať už písemnou formou na základě žádosti o odborné stanovisko, nebo přímo osobně. Projektant není naším úhlavním nepřítelem, který nechce vnímat, nýbrž za každou cenu narušit krásy krajinných scenérií. Je pro nás pracovním partnerem a kolegou.

Tradiční slezské stavení

Tradiční Jesenický horský dům byl roubený, se sedlovou symetrickou střechou sklonu 45°, krytou doškem, šindelem nebo břidlicí. Mohutnost střechy často opticky mírnily polovalby ve štítech. Obdélníkový půdorys, navíc mnohdy s přístavkem a předsunutým zádveřím, byl velmi výrazný a vycházel z vnitřního uspořádání a členění. Měl vnitřní spojovací chodbu, vedenou ze síně mezi komorami do chléva. Často se používala dvojí nebo trojí konstrukce domu, a to srubová (obytná), zděná (hospodářská s topeništěm) a deštěná (sklad) – vše pod jednou střechou. Štít byl velmi výrazný, prostorný, deštěný s podlomením, desky byly často kladeny „na doraz „ a spáry kryty lištou. Ve vrcholu štítu se objevovalo malé větrací okénko.

Na Bruntálsku byly štíty obkládány břidlicí. Na Šumperku jsou poměry poněkud složitější. Ze Svitavska a od Moravské Třebové zde zasáhly dispozice s dvory do čtverce, plně uzavřené. Výzdoba zděných objektů se soustředila na výraznou římsu a na jednoduché šabrány oken a dveří. Významným prvkem na šumperské straně byly výklenky pro sošku ve štítě, často zdobně svázané se štítovými okny.

Pro Jesenicko typické je řešení průčelí se třemi okny.  V podkroví byla zpravidla dvě symetricky umístěná okna, vždy menší než v přízemí. Dům byl přízemní s podkrovím, nepodsklepený nebo z části podsklepený. Podezdívka byla nízká, kamenná, omítky vápenné, bílé, okna dřevěná, zpravidla dvoukřídlá dělená venkovními příčkami na dvakrát tři díly. Komín se stavěl z ostře pálených spárovaných cihel nebo bíle omítnutý. Byl posazený co nejblíže hřebeni střechy. Prosvětlení půdního prostoru zajišťovaly vikýře se sedlovou, valbovou, méně pultovou střechou.

Extravagantní stavby nemají šanci

Dále se budeme zabývat pouze novostavbami v krajinářsky ceněném území s hodnotnou tradiční zástavbou. Ty by měli co nejvíce vycházet z místní stavitelské tradice. Je velmi důležité, aby projektant přesně věděl v jakém území CHKO Jeseníky bude stavbu navrhovat. Z těchto důvodů považujeme konzultaci před zpracováním projektu za velmi vhodnou.

Ideální je obdélníkový půdorys s poměrem stran 2:1. Krátké až čtvercové půdorysy působí cizorodě. Možný je i půdorys tvaru „L“. Stavba by měla být přízemní s obytným podkrovím a symetrickou sedlovou střechou s polovalbami ve štítě nebo bez nich.

V současné době disponuje náš trh širokou nabídkou střešních krytin, které velmi zdařile imitují pokrývačskou břidlici, protože krytina novostavby by měla pravou břidlici co nejvěrohodněji napodobovat. Štít je obložený svisle loženými masivními deskami nebo omítnutý. Podezdívka je vyžadována kamenná nebo z pohledové strany kamenem obložená, může být rovněž omítnutá k zemi. Jakékoliv náhražky kamenné jsou nevhodné. Vnější omítky mají být hladké, bílé nebo světlých nekřiklavých tónů.

Okna na celém domě jsou vždy typově stejná, dřevěná (v některých případech i plastová dobře imitující dřevo), dělená na šest případně jenom na čtyři díly, přičemž tabulky v horní části kříže jsou vždy menší. Imitace okenních příčlí nebo vnitřní meziokenní dělení nejsou přípustné. Stálým problémem zůstává užití a začlenění takových novodobých prvků, jako jsou střešní okna, prosklené vstupy na zahradu, balkóny, lodžie, terasy, uzavřené zimní zahrady apod. Platí pro ně, že čím méně jich návrh zahrnuje tím bude celkový výraz domu čistší a útulnější. Pokud investor nemá zájem o stavbu navrženou podle určitého řádu zdejší krajiny, jenž byl v hrubých rysech nastíněn, pak bude vhodnější, aby dům svých představ umístil v méně významné a exponované lokalitě, která z hlediska ochrany rázu krajiny nemá tak vysokou historickou, přírodní a estetickou hodnotu.

Oplocení a zpěvněné plochy

Plot – nejlépe žádný, když ano, tak z dřevěných latí, formou ohrady nebo z živého plotu (z geograficky místních dřevin – buk, habr, ptačí zob, ne tůje) nebo oplotit jen část zahrady. Přijatelné je i drátěné oplocení na sloupcích. Nevhodné jsou betonové ploty, s podezdívkou (mimo města) či jinak zdobené oplocení.
Zpevněné plochy – v co nejmenší míře, umožňující vsak srážkových vod, nejlépe vydlážděné místním kamenem či vyštěrkované

Fotovoltaika a tepelná čerpadla

Fotovoltaika   - ANO - na ploše střechy domu, popř. hospodářského stavení
                                     - bez konzol, tj. umístění „na plocho“
                                     - FV panely by měly být v co nejkompaktnější ploše. Panely by neměly                                      
                                       být v ploše rozházeny, neměly by vytvářet obrazce. Měly by působit
                                       nenápadně (např. bez lesklých okrajů), nejlépe korespondovat se  
                                       vzhledem střešní krytiny
                          – NE   - ve volné krajině, na loukách či zahradách

Venkovní zařízení tepelných čerpadel je nejvhodnější umístit do pohledově krytých míst.

Upozorňujeme, že umisťování mobilheimů, obytných přívěsů, maringotek, unimobuněk a podobných staveb je na celém území CHKO Jeseníky nepřípustné.