Brdy představují jednu z největších souvislých ploch v České republice, kde je zachován předčtvrtohorní reliéf krajiny. Zatímco okolí do dnešní podoby domodelovala eroze v průběhu nejmladšího geologického období, Brd se tato krajinu tvořící činnost téměř nedotkla. To proto, že zdejší podloží je velmi odolné a urputně odolává zvětrávání. I proto jsou pro Brdy typické táhlé kopce, ploché hřbety a široká údolí.

 Jinecké hřebeny a Brda z Jordánu, foto: Běla Komancová
Jinecké hřebeny a krajina Brd.
 Kamenné moře PP Hřebenec, foto: Bohumil Fišer

Na hřbetech často vystupují skalní hřebeny až několik set metrů dlouhé nebo izolované skály – tory a mrazové sruby. Ty nejvyšší dosahují výšky desítek metrů. Najdeme je například na Jindřichově skále, Slonovci či Kloboučku. Doprovázeny bývají rozsáhlými drolinami, suťovými plášti, balvanitými proudy atp., které vznikly intenzivním mrazovým zvětráváním a následným odnosem materiálu. 

Údolí tu mají tvar širokých úvalů často plných balvanů. Ani větší potoky tu nedokázaly vytvořit zařízlá údolí s klasickými nivami tvořenými naplaveninami. Výjimkou je jen úzké hluboké údolí řeky Litavky na samém okraji chráněné krajinné oblasti.

Brdy jsou nejvyšším pohořím ve středních Čechách. Nalezneme tu celkem 10 vrcholů, které přesahují výšku 800 m n. m. (Tok 865 m n. m., Praha 862 m n. m., Malý Tok m n. m., Hradiště 840 m n. m., Brdce 839 m n. m., Koruna 832 m n. m., Jordán m n. m., Třemšín 827 m n. m., Paterák 814 m n. m., Nad Maráskem 801 m n. m.). Jejich vyrovnané nadmořské výšky napovídají, že všechny byly dříve součástí jednoho zarovnaného povrchu, který byl až vlivem času a přírodních sil hluboce zvrásněn a přetvořen do dnešních podob.